Do Třeboně se lze dostat mnoha způsoby...my opět mastňácky autem. Výchozí místo procházky (dneska nesportujem) je na hrázi rybníka Svět. Celá trasa je po rovince a po dobrém povrchu, jedeme tři kočárky vedle sebe a je pohoda.
Po hrázi pojedeme směr Schwarzenberská hrobka, trasu lze prodloužit její návštěvou a procházkou po přilehlém parku. Vrátíme se k silnici, překročíme a sledujeme modrou značku k Opatovickému mlýnu. Objedeme jej a po silnici se vracíme směr Třeboň. Po pár metrech (za polozbořenou minichaloupkou po pravé straně), odbočíme vpravo k rybníku po polní cestě. Před vodní hladinou doleva, objíždíme rybník a tady už je asfaltka, jedeme vpravo a pořád kupředu rovně. Na rozcestí se žlutou značkou točíme doleva a opět si vykračujeme...no prostě jako na procházce...po Stezce zdraví...co to asi znamená?...máme dýchat zhluboka? A už je to tady! Ke konci potkáváme improvizovanou polní posilovnu. Kdo má síly, může si zacvičit. Od posilovny jedeme dál po stezce zdraví, po pravé ruce pořád zahrádkářskou kolonii. Kocháme se vymydlenými záhonky a vytuněnými chatičkami a přijíždíme pomalu do města. Projedeme starobylou bránou a jsme v centru. Na náměstí je prý kavárna Pohádka, nekuřácká a s dětským koutkem. My jsme si dali (teda daly, kluci jsou moc malý) zmrzlinu u okýnka a projeli si ještě zámecký park.
Třeboň je těžká pohoda! Všude po rovině, spousta malých i velkých cyklistů, kočárkistů, bruslařů, dětí, psů...tady to prostě žije.
Pozn.: To by snad šlo ujít i v lodičkách.
Jedinou naší starostí bylo, aby se psi nevyváleli v nějaké plesnivé rybě:-)